Dva displeje, jeden laptop, spousta možností využití. Zenbook Duo je zpět v nové verzi. Ale na první pohled byste to asi nepoznali. Ani na ten druhý. Nebo třetí. Jsou tu ovšem jistá vylepšení a laptop vám dá stále stejný a naprosto unikátní zážitek z používání, který je na cesty skoro neporazitelný. Jen je to zároveň letos ještě více přístroj jen pro vyvolené. 

Konstrukce a displeje

Ve své podstatě je tohle loňské Duo. Ostatně i modelové číslo počítače je až na konečná písmenka stejné. Dokonce i ASUS má pro oba modely stejné webové stránky, jako by to byl jeden počítač ve dvou verzích. To znamená, že tohle nebyl test ani tak nového přístroje, jako spíše ověření, jak moc se mi zpětně tento koncept laptopu líbí a kam se posunuly softwarové funkce či optimalizace pro dva displeje. Odpovědi na tyto otázky? Pořád sakra hodně a znatelně.  

Konstrukčně i designově je to stejný laptop jako loni. Na setiny milimetrů či gramů, na každý detail designu a provedení, tohle je stejný přístroj. Nemáte šanci rozeznat novinku ani podle barvy, i ta je stejná. Pouze jiné nálepky prozradí novou generaci. Pořád to však znamená tloušťku 19,9 mm v zavřeném stavu a 1,65 kg hmotnost, což je super na daný typ zařízení a hardware, který tu musí být. 

Laptop působí stále dobře a má ten integrovaný stojánek s pogumovaným koncem. Ten je dělaný zejména pro používání dvou displejů najednou nad sebou a klávesnici bokem. Osobně jsem tohle ale často používal i jen jako stojánek, když jsem potřeboval laptop položit na malý prostor a ovládal jsem ten horní displej dotykově se stále přichycenou klávesnicí. Vlastně jsem toho názoru, že takový stojánek bych osobně u dotykové laptopu ocenil více než o 360° otočný displej. Mimochodem, pořád neotočíte displej o 180°. Nic se nemění. 

Ani u klávesnice. Ta je magnetická a totožná s loňskem, takže vzhledem k možnostem konstrukce vlastně bezva. Tahle klávesnice má pouze 7 mm, ale přesto mají klávesy 1,4mm zdvih a působí dost dobře. Osobně se mi velice dobře psalo, a i psaní s ní na klíně bylo pohodlné, jelikož se skoro neprohýbá. Podsvícení by mohlo být lepší a touchpad to samé, ale na dané možnosti je to super provedení. 

Během připojení k notebooku se přitom napájí přímo z něj magnetickými piny, ale jakmile ji oddělíte, tak můžete zapnout Bluetooth připojení, které je zde novější 5.4. Bohužel je ale výdrž se silnějším podsvícením jen necelé 2 hodin práce. To je fakt málo a bez podsvícení se na potisk kláves hůře kouká, takže jsem často skončil s tím, že laptop byl na stole a klávesnici jsem nabíjel přes její vlastní USB-C. 

foto: techArena

Pochvalu zaslouží pořád ty loňské OLED displeje. Oba jsou identické, takže 14 palců, 3K rozlišení, 120 Hz, poměr 16:10, velice přesné barvy, jas 400 nitů po celé ploše, 500 nitů v HDR, certifikace Pantone, lesklé, dotykové, máte stylus v balení k nim. Jsou to krásné, byť ne extra zářivé displeje. Byla radost na nich pracovat a přišlo mi, že po skle se letos trochu lépe patlalo, bylo hladší. 

3D odemykání obličejem pomocí Windows Hello bylo velice rychlé a spolehlivé, avšak přední Full HD kamerka není moc kvalitní. Už by to chtělo něco víc v laptopech. Vzhledem k tenkosti zařízení jsou působivě hlasité spodní reproduktory Harman/Kardon. Mají však zvláštní křivku hlasitosti, kdy laptop ukazuje třeba 60 %, ale pocitově jsem tak na 80 %, protože o moc hlasitější na 100 % už výstup není. Nicméně, hrají opravdu hodně nahlas a krásně ozvučí celou místnost. Hrají ale dobře? Stejně jako loni úplně ne. Jsou plechovější, zaměřené na výšky, radost z poslechu to není, ale hodí se mít takhle hlasitý výstup. 

Hardware

Co se další výbavy týče, tak tu máme letos lepší Wi-Fi 7, ale jinak starý známý audio jack, HDMI 2.1, velké USB-A 3.2 Gen 1 a dvě USB-C typu Thunderbolt 4 s nabíjením na každé straně počítače. Což je super. Každý laptop by měl mít možnost nabíjet z každé strany. Rychlosti se nemění, paměti jsou také úplně stejného typu a stejných velikostí.  

Fajn, můžu vám tedy už konečně říct, kde je nějaká změna oproti loňsku? No, však už víte, co jsme ještě neprobrali. Procesor je novější generace. Díváme se maximálně na Intel Core Ultra 9 285H, což je hodně silný procesor, ale extra velký posun oproti loňsku to není. Jen malý i v benchmarcích. Ryzen, Snapdragon X Elite, to budou celkově v několika ohledech silnější čipsety. Já mám ovšem pouze v mojí verze ještě slabší čipset Ultra 7 255H. 

To ale neznamená, že jde o špatný hardware. Jde o skvělý hnací motor, díky kterému byla kancelářská práce, editace fotek i střih 4K videí v DaVinci nebo Premieře hračkou. Potěšující zprávou je, že hlavně grafika je meziročně znatelnějším posunem. Ani nějaké to hraní není zde od věci v omezené míře. Není to herní stroj. A co je u nových Intelů super, tak ten výkon je pouze minimálně nižší na baterku. Přístup k takové síle máte kdykoli. 

Jakmile dáte hardwaru zabrat, tak o sobě větráčky rozhodně dají vědět. Není to nic extra tichého, ale rozhodně znám spoustu horších příkladů hlučnosti vzhledem k tenkosti základny tady. Stejně tak se počítač umí zahřát a spodní displej to logicky odnese, není příjemné na něj sahat v maximální zátěži. Stejně jako loni je ale vše interně drženo na dobré mezi, která není nijak alarmující. Chlazení odvádí svou práci.  

A když jen sledujete videa nebo děláte kancelářskou práci, tak je laptop úplně potichu a chladný. Počítač nemá problém. Zato ale klávesnice asi po hodině používání úplně brutální topí v oblasti portů a zapínače. A to tak moc, až to zasahuje do opěrky rukou a je to fakt nepříjemné, že jsem musel klávesnici odložit a dát si pauzu nebo ji připojit k laptopu magneticky. Asi je v tomhle místě i Bluetooth vysílač a je to mazec teda. 

Výdrž a software 

Co se výdrže týče, tak nová generace procesoru neprezentuje prakticky žádný posun. Ostatně ani baterka se nezměnila. Na 60 Hz, jen jeden displej, nejúspornější režim výkonu, zkrátka nejlepší možný výsledek v běžném laptopu jsem viděl plus mínus 6 hodin nonstop práce po asi týdnu používání, kdy si vše sedlo. Když jsem o víkendu jen trochu pracoval a převážně koukal na videa nebo brouzdal webem, tak jsem se díval na 7 hodin. Tady je menší meziroční zlepšení. 

Když chcete plynulý 120Hz zážitek z používání, který je návykový, tak výdrž klesla o hodinu lehce pod 5 hodin. Zbytek nastavení jsem nechal jako u 60 Hz. Pokud chcete využívat oba displeje, tak v 60 Hz se díváme zase na hodinový pokles výdrže. Tedy 5 hodin nonstop práce. Ano, dvakrát jsem dobíjel během toho klávesnici. Pokud chcete k tomu ještě 120 Hz, tak jsou klidně ani ne 4 hodiny výdrž. Viděl jsem často 3,5 hodin práce. Tomu se ale nelze úplně divit vzhledem k tomu, kolik energie tohle všechno potřebuje. 

No a co software? ASUS vyžehlil spoustu problémů se zhasínáním displeje, zamrznutím a podobně. Ovládání oken a jejich přepínání z displeje na displeje funguje o něco rychleji než dříve, i když to pořád není extra super zážitek. Tohle už působí jako dokončený produkt. Jsem si říkal. A pak jsem chtěl otevřít softwarovou klávesnici a laptop často prostě odmítá. A někdy nefungovalo ani gesto pro otevření virtuálního touchpadu, které je jinak praktické, takže bez externí klávesnice nic neudělám a restart byl nutný. Když už se otevře ta softwarová klávesnice ASUSu, tak odezva není moc super a blblo občas rozpoznání dlaně, což bylo hodně otravné. Ale fungovala dostatečně dobře a nabízí řadu funkcí a možností úpravy velikosti.

Nějaké nové funkce pro dva displeje tu ovšem či využití displejů tu nejsou. I takový ten program pro otevírání různých softwarových ovladačů nad klávesnicí a podobně? Ten mi většinou zkrátka rovněž nefungoval. Byť jsem zkoušel všechno možné. Jen klávesnice, Fn klávesy, touchpad a podobně jsem měl k dispozici většinu času. Pokud byste rádi využili nových AI programů ASUS a podobně, tak ty tady moc nejsou, jelikož Intel má slabé NPU oproti ostatním čipsetům, které mají i Copilot+ nálepku. 

Vyplatí se?

Zenbook Duo (2025) je loňský model s novým procesorem a novější Bluetooth či Wi-Fi 7. To je vše. Doba ale pokročila, a ne v dobrém. Ceny jdou totiž nahoru. Loni stála Ultra 9H verze 32GB/2TB 66 tisíc korun, což bylo hodně. Letos je to ofiko 84 490 korun za Ultra 9H, 32GB/2TB. Stačí vám jen 1TB? Pak je to 77 tisíc korun, tedy pořád o dost dražší. A co když stačí můj slabší Ultra 7 255H procesor? Potom už je to 50 990 korun, což je vesměs jako loni za Ultra 7H verzi s 1TB, ale dostanete letos 32 GB RAM, dvakrát tolik jako loni.

A právě ta nejlevnější verze je tím pádem moje oblíbená. Tohle je primárně pro kreativce a kancelářskou práci na cestách, kdy si na hotelu můžete rozložit laptop a mít v podstatě desktop s dvěma displeji. Pro takové využití je Duo dělané, pro takové využití jsou ty dva displeje super, pro takové využití bude Ultra 7 stačit. Ty zdražené verze jsou za mě přestřelené. 

Podobná konstrukce nemůže být sama o sobě levná, to musí být jasné každému, je tu tolik technologií a hardwaru, že to jinak nejde. Ale dát jen za lepší procesor letos 26 tisíc korun? Nevím, nevím. Je vám asi už jasné, že tohle není pro majitele loňské verze. A musím přiznat, že byť se laptop mnohem lépe používal díky vyladění řady bugů, co jsem loni zažíval, tak to pořád není tím svým unikátním ASUS softwarem super zážitek. Ale ty možnosti cením a cením vůbec tenhle typ produktu.  

Jsem rád, že je s námi i další rok, byť se nic nezměnilo. Doufám, že u toho chvilku zůstaneme a budeme nadále zlepšovat výdrž laptopu, a hlavně klávesnici a její výdrž. Tenčí rámečky nebo vyšší jas displejů by nebyly špatné, lepší reproduktory nebo modernější webkamerka. Nebo ten stojánek by mohl mít širší náklon, aby se dal přístroj použít třeba i líp pro kreslení a psaní tím stylusem na spodním displeji, zatímco na horním byste měli nevím, předlohu/referenci, co já vím. Prostor pro vylepšení tu je a doufám, že se další generace dočkáme. A do té doby... loňský model teď zlevněný by byl tou správnou volbou nebo ta Ultra 7 verze nového. Podle mě.